Vítám vás

na mých cestovních stránkách

 

Proč vlastně vznikly? Kromě zájmu několika z vás jsem vás chtěl inspirovat k tomu, aby jste si uvědomili, jak nudné a povrchní je „cestování“ s cestovními kancelářemi, kdy se nemusíte o nic starat a vše vám padá zdarma do klína bez jakýchkoli starostí, ale také bez jakýchkoli dobrodružství a prožitků. Chtěl jsem také ty z vás, kteří to potřebují, vyburcovat, aby jste si uvědomili, že když člověk něco skutečně chce a po něčem touží, má za tím jít, protože největší překážka je vždy v člověku samém, v jeho vlastní mysli. A to teď nemluvím o cestování.

Stejná překážka byla i u mě. Ačkoliv jsem už v dětství hltal dobrodružné knížky a jako každý kluk snil o dalekých krajích a dobrodružstvích, které na mě čekají, projel jsem prakticky jen pár zemí v Evropě. Toužil jsem podívat se někam dál, ale neustále si nacházel důvody proč zůstat ve svých zaběhnutých kolejích. Hltal jsem příhody několika lidí ze svého okolí a i jiných, kteří navštívili Asii či jiné světadíly a přál si prožívat něco podobného. I rozhodl jsem se jednoho dne, že si splním své sny a odcestuji do dalekých cizokrajných zemí. Rozhodnutí bylo nejtěžší, všechny přípravy a plány s malými problémy už šly skoro samy. Chtěl bych tímto poděkovat za knihu "Cesta na východ" od autorů Ivana a Ivy Brezinových, která mi s přípravami dost pomohla a ušetřila mi spoustu starostí a která se stala mým věrným průvodcem na mé cestě.

Tyto stránky jsou vytvořeny tak, aby se vešly do 10 MB, což je prostor, jenž je vyhrazen na několika českých serverech zdarma. Omluvte proto prosím sníženou kvalitu nascanovaných fotografií, které jsou při svém počtu asi 260ti několikrát zhuštěny, aby jejich velikost byla co nejmenší. Myslím, že pro přibližnou představu toho, o čem vlastně píšu, postačují.

            Neberte, prosím, tento deník jako nějaké umělecké dílo, do toho to má opravdu dost daleko. Jsou to jen každodenní zápisky z cest, psané mnohdy v těžkých a únavných podmínkách; které někdy sklouzávají do nudného popisování všedních činností. Omluvte také některé příliš naturalistické pasáže, které jsem původně chtěl vypustit, ale uvědomil jsem si, že k cestování po tomto kontinentu takovéto „nechutné“ příhody prostě patří. A jsem stejně jako vy jenom člověk. Kdo z vás si někdy psal deník, ví, že někdy je třeba se přemáhat do psaní poznámek, ale když má člověk vůli, díky svým záznamům si uchová dlouho ve své paměti vzpomínky, které by jinak dávno zmizely v zapomnění...




















počítadlo.abz.cz

 Praha 7. 11. 2001